Pohádka o viru z Wu-chanu, který změnil lidi na přenašeče

Bývalý olympionik a lékař Lukáš Pollert, který pracuje na motolské kardiochirurgii řekl pro Deník N, že nyní jsme ve fázi šílené paniky, kterou se nedá zastavit a proti níž křičet je zbytečné. A právě to mě vedlo k zamyšlení...

...měla bych se také přestat znepokojovat současnou situací a jen přihlížet, jak se svět kolem mě mění. A proč by ne? Vždyť se mě to zatím netýká. Mám práci, kterou mohu zvesela dělat z domu. Ani nepatřím mezi ohrožené skupiny. Snad by jen stačilo uzavřít se na pár měsíců do své ulity a dělat jakoby nic. Bylo by to nejjednodušší. Ale nejde to.

Každý den se v médiích můžeme dočíst rozhovor s novým lékařem, virologem, epidemiologem, ajťákem nebo politikem. Informace o koronaviru jsou snad všude kolem nás. A jisté je na nich jen jedno, že žádná z nich není zcela jistá. Ano ani největší kapacity s naprostou jistotou dnes nevědí, jak se vir v budoucnu zachová. Zda zmutuje, vymizí, zda nalezneme brzy lék atd. Ale jedná se skutečně o extrémně smrtící nemoc, která zasáhne každého? „Hodně se akcentuje virová epidemie oproti jiným onemocněním. Teď má Covid-19 přednost před ostatním, ale je nutné si uvědomit, že je tady spousta jiných pacientů, kteří mají jiné choroby – a daleko závažnější. Těm by neměla být věnována menší pozornost. Tohle je můj apel, protože teď se opravdu všechno točí jenom okolo koronaviru. Přitom nám zatím nepřipravil tak strašný scénář, jaký nám každý rok představuje chřipka,“ řekl v deníku N Pollert. Ale nejen on, například epidemiolog a člen poradní skupiny COVID Rastislav Maďar v rozhovoru pro MF DNES říká, že promořování v populaci probíhá takřka neustále, protože existuje řetězec bezpříznakových nákaz. A v neposlední řadě také dnes snad pro každého známý Roman Prymula se nově přiklonil k názoru promoření, i když po ostré kritice ze strany svých vládních souputníků se zdá, že pomalu od svého názoru ustupuje...

Ale ano, jsou tady i zastánci jiného pohledu, který se opírá o co nejradikálnější ochranu obyvatel téměř za jakoukoliv cenu. Třeba prezident České lékařské komory Milan Kubek napsal v otevřeném dopise ministrovi zdravotnictví, že ve světě neexistuje žádný příklad země, která by zvládla přirozené promoření populace bez obrovských ztrát na lidských životech.  Jaký je zde ale problém? I tato ochrana je časově omezena, přičemž budeme-li fungovat i nadále ve stávajícím režimu, může se velmi lehce stát, že nemalé procento podniků zkrátka a dobře zkrachuje, i přes kurzarbeit naší vlády. Podle průzkumu Svazu průmyslu a obchodu pak většina podniků (72 procent) považuje vládní opatření ke zmírnění ekonomických dopadů krize za nedostatečná. Desetina firem musela zcela uzavřít výrobu, téměř třetina podniků hlásí snížení výroby o více než 20 procent. A to je situace nyní, co se bude dít, pakliže se bude karanténa prodlužovat? Sám Andrej Babiš řekl v parlamentu, když žádal o prodloužení nouzového stavu, že to nemusí být poprvé a už vidíme diskuse o dalším možném prodloužení.

Nakonec se dostaneme do situace, kdy budeme porovnávat životy a životy, jelikož stejně jako přímé oběti koronaviru, mohou tady být také oběti ekonomických důsledků. Mnoho lidí bude uvrženo do chudoby, zadluží se atd. Zároveň, díky přehnanému strachu z koronaviru, jak už bylo nastíněno výše, se může stát, že zanedbáme péči pacientů s vážnějším onemocněním, zanedbáme preventivní péči atd. Čí život je pak cennější? Toho, kdo umře na zanedbání péče kardiologa, toho, kdo umře na koronavirus anebo toho, komu se v důsledku ekonomických dopadů sesype svět a spáchá sebevraždu?

Proč ale to všechno? Není převe možné říci, že tato panika je jen v Česku, i když se pyšníme nejpřísnějšími opatřeními a nejnižšími přírůstky EU. Nicméně je to jako se chlubit nulovou nehodovostí na cestách, když zakážeme všem řidičům vyjet. Ale časem ty řidiče budeme potřebovat a nehodovost pravděpodobně začne stoupat. A právě se zdá, že takový je i koronavir. Nikdo to neví jistě, zda vymizí či ne. Ale je velká pravděpodobnost, že tady s námi bude i nadále. Ale jedná se skutečně o nejvíce smrtící věc, kvůli které stálo za to zastavit svět?

Pojďme se podívat na čísla. Za přibližně 2,5 měsíce (od 22 ledna) se objevilo na světě celkem 2 miliony potvrzených případů a máme 130 tisíc mrtvých, přičemž z toho 2/3 připadá na epicentra (USA, Itálie, Španělsko, Francie a Velká Británie). Nárůst jak počtu nakažených, tak i nemocných je téměř exponenciální. Zcela jistě ho ale brzdí vládní nařízení po celém světě. Nicméně právě zde se dostáváme do největších problémů. Totiž tvrdí se, počet lidí nakažených koronavirem je minimálně 10x vyšší, tzn. 20 milionů a i to je nepřesné číslo, může být i rozhodně vyšší. Z tohoto čísla by pak smrtnost činila cca 6 %, což je hodně. Nicméně z těch 6 % se bude jednat z drtivé většiny o starší lidi a mnohdy i s jinými nemocemi. Zároveň nezapomeňme, že násobek počtu nakažených může být daleko vyšší. V denních přírůstcích se zatím bavíme stále o jednotkách tisíc, které jsou ale koncentrované do jednoho místa a proto se zdají být děsivé. Ale podívejme se i na jiná čísla. Přibližně 25 tisíc lidí denně umře na hlad, 26 tisíc na rakovinu, na srdeční onemocnění 46,5 tisíce, 7 tisíc na zápal plic, 6,5 tisíc na cukrovku a cca 3,7 tis na dopravní nehody. Denně pak umře cca 150 tisíc osob z celkových 7,7 miliardy lidí na světě. Na procenta pak na koronavirus umřelo 0,0013 procenta populace. Samozřejmě, že všechny tato čísla jsou sama o sobě zavádějící. Nicméně i tak nám ukazují jedno, a tím je fakt, že koronavirus nemusí zdaleka být to nejhorší, co nás doposud potkalo. Ve své podstatě se jedná jen o další nemoc, která se možná stane součástí našich životů a o které toho tolik nevíme a u které je z již známých čísel statisticky prokázáno, že pro nerizikové skupiny není extrémně nebezpečná.

A tím se dostávám k dalšímu bodu, kterým jsou česká média. Ne všechna, ale bohužel většina mainstreamových, včetně veřejnoprávních se přiživuje na šíření paniky a podpory vládní propagandy, která nebyla snad v historii ČR nikdy mocnější, než je tomu dnes, což mimo jiné platí i pro ostatní země. Když se podívám na titulky zahraničních novin, tak v nich vidím méně negace a neštěstí než v těch českých, pro které je zejména v poslední době velkou specialitou vytahovat případy mladých a zdravých jedinců, kteří podlehli koronaviru – škoda, že nenapíšou o mladých a zdravých jedincích jež podlehli rakovině, infarktu či chřipce. To jsou ale již běžné nemoci a pro většinu lidi nezajímavé. Jen si představte titulek. „30letý sportovec umřel na rakovinu…“ To je nuda, nic nového, pokud to není sportovní hvězda, ale „Sportovec umřel na COVID-19. Mladí nejsou nesmrtelní…“ To je in! A pak ty reakce lidí: „Tak to tu máte, vy, co jste se tomu smáli…“ Jako by COVID byl to jediné, co nás dnes může zabít. Není, ale bohužel média nemají o čem jiném psát a v rámci udržení života (jsou hlavně o penězích, popř propagandě), budou klidně šířit paniku.

Do toho všeho ještě přilívají horkou vodu naši politici, kteří každodenně upozorňují na to, jak může být hůře. Jak nemáme vyhráno. Ja mohou přitvrdit atd. Co nám tím ale říkají? Ve své podstatě nás upozorňují jen na to, že jsme bezvýznamní červi, které mají plně ve své moci. A mají pravdu. Jsme. Lidé po celém světě se bojí a děsí něčeho, co dle faktických čísel rozhodně není nejsmrtelnější nemocí světa a postihuje zejména jistou skupinu lidí, kterou by při kolektivní snaze bylo možné selektivně ochránit při mnohem menších ekonomických i společenských obětech.

Ale proč politici tento způsob nepodporují? Odpověď je jednoduchá. Moc a kontrola. Nic víc nic míň. Proč by volili cestu, kterou by si možná znepřátelili jednu z nejvěrnějších částí voličské základny na místo způsobu, který jim všichni odpapouškují, a ještě získají body navíc? Proč by volili způsob, který bude podporovat vůli lidu, na místo cesty, která spěje k totální kontrole našich životů? Nemají k tomu žádný důvod, jelikož právě lid je ten, který dnes nechá politiky po celé světě ničit základy svobodného života, lidské osudy po vzoru komunistických zemí, omezovat lidská práva a v neposlední řadě nám brát naši lidskost.

Ano, lidskost je to o co se necháme okrádat především. Jen se zamyslete, kdy jste naposledy viděli své přátele? Své prarodiče? Kdy jste se naposledy skutečně radovali ze společnosti druhých lidí? Původně to měla být otázka týdnů. Dnes už to jsou měsíce a jakoby lidem ani nevadilo, že se z nich stávají samostatné jednotky, zcela nezávislé na druhých, ze strachu přikyvují nad dalším prodloužením. Je to ale správně? Stojí celé toto divadlo za to?

Osobně se mi chce brečet, ale smutné na tom všem je, že přes všechny úvahy o viru a jeho vlivu na společnost se dostávám opět na začátek a tím jsou slova Lukáše Pollerta, že křičet proti panice je zbytečné. A tak vás jen prosím, zkuste alespoň na chvíli odhodit strach a zamyslet nad tím, co vám současný stav vzal, jaký jste měli život před tím, než vám svrchu začali do hlavy vštěpovat pohádku o smrtícím viru z Wu -chanu a přestaňte se na druhé lidi dívat jen jako na přenašeče.

Zdroje:
https://denikn.cz/331409/pollert-strach-a-emoce-jsou-tak-rozjete-ze-se-to-neda-zastavit-nakonec-se-z-koronaviru-zacneme-podezrivat-vsichni/

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/promoreni-karantena-rastislav-madar-epidemiolog-koronavirus.A200406_155457_zahranicni_vlc

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koronavirus-cesko-promorenost-roman-prymula-andrej-babis-adam-vojtech_2004081748_kro

https://www.spcr.cz/pro-media/tiskove-zpravy/13525-skoro-tri-ctvrtiny-firem-nepovazuji-vladou-prijata-opatreni-za-dostatecna

https://www.worldometers.info/coronavirus/

https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/cancer

https://www.mercycorps.org/blog/quick-facts-global-hunger

https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/cardiovascular-diseases-(cvds)

https://ourworldindata.org/pneumonia

https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/road-traffic-injuries